Jdi na obsah Jdi na menu

texty / texts

   V tvorbě Petra Bulavy můžeme pozorovat objekty, jež spojuje motiv napínavého dění v prostoru. Ten je v autorově pojetí živým konfliktem statického a dynamického, dění a trvání, neustálým napětím toho, co bychom mohli nazvat prostorem vnitřním a vnějším. Metamorfózu, kterou objekty zpodobňují, zde zahajují prostorové souvztažnosti. Skulptury reagují na své bezprostřední okolí a konfrontují se s vlastním určením v hmotě a místě. Téma tak krystalizuje v otázku povahy a ztvárnění napětí vztahu objektu a prostoru. Vystavené objekty se ocitají v momentech přechodu od reálného k abstraktnímu, pozbývají své konkrétnosti a vyjevují subtilní podobu dynamického procesu proměny. Odehrává se zde divadlo nepolapitelného dění, v němž objekt probouzí vlastní vnitřní energii, aby se adaptoval či vzpíral svému určení v místě a hmotě. Objekt je tedy prostorem definován a zároveň se podílí na jeho struktuře, která interakcí s ním ožívá, nabývá nových forem či významů. Síť vztahů vnitřního a vnějšího prostoru, dění a trvání, koncentruje v napětí hmoty, v konfrontaci plného a prázdného, v pozbývání a nabývání konkrétního tvaru. Autor formu objektu rozevírá, nechává pronikat otevřený a uzavřený prostor, zpochybňuje její materiálové určení, či napíná setrváváním uprostřed tušeného procesu proměny. Citlivě pracuje s vychýlením tvaru z běžné rovnováhy, která charakterizuje pevné ukotvení konkrétního předmětu v hmotě. Toto dynamické avšak zároveň subtilní dění propůjčuje objektům nejednoznačnost a neidentifikovatelnost. V metamorfóze se objekt otevírá možnostem své realizace a novým dimenzím vlastního ukotvení v prostoru. Napětí vzniká vyjádřením momentu přeměny, jakýmsi ztvárněným vzlínáním hmoty, jež k okolnímu prostoru nezůstává lhostejná a odkrývá tak vnitřní konflikt dynamického a statického určení. Výsledkem jsou objekty kulminující svou vlastní vnitřní prostorovou energii, metamorfóza tvaru hovořící o životném významu objektu, která zpochybňuje statické ukotvení předmětu v hmotě a otevírá je tak do nových netušených sfér.

 

 JITKA ZEMANOVÁ / GALERIE + 420 / BRNO / 2011

 

 

 

In the work of Petr Bulava can observe objects that combines motif exciting events in the area. It is in the author's concept living conflict of static and dynamic, events and duration, constant tension of what we might call the inner and outer space.  The metamorphosis that portray objects, are launching spatial correlation.  Sculptures respond to their immediate environment and confronts the self-determination of the mass and location.  Topic and crystallizes in the question of the nature and design voltage relationships of objects and space.  The exhibited objects find themselves in moments of transition from the real to the abstract, lose their specificity and they reveal a subtle form of a dynamic process of change.  It takes place in a theater elusive events in which the object awakens own internal energy to be adapted or defied his destination spot and mass.  The object is thus defined space and also contributes to its structure that interaction with him alive, take new forms and meanings. Network of relationships inside and outside space, and duration of events, concentrated in the tension of matter in the face of full and empty, in particular the acquisition and loss of shape. Author form the building opens, lets penetrate open and closed space, challenges the determination of the material, or strains persisting in the middle sensed process of transformation.  Sensitively working with deflection shape of the current balance that characterizes the firm anchoring in the specific subject matter.This dynamic events but also imparts a subtle ambiguity of objects and  The metamorphosis of the subject opens the possibility of its realization and self-anchoring new dimensions in space.  Tension arises expression of the moment of conversion, a sort of capillary action  matter that the surrounding area does not remain indifferent and thus reveals the internal conflict dynamic and static destination. The result objects are culminating their own internal spatial energy, shape metamorphosis speaking about the importance of vital building that challenges the static anchor in the subject matter and opens the way to new unimagined realms.

 

 

 

 

 Petr Bulava, podobně jako mnoho jeho vrstevníků, vychází z tradičního sochařského školení, kdy ovládl prostorové vidění a modelování sochařských forem. Již během prvních ročníků studia nastupuje cestu hledání vyjadřování vlastního vidění okolního světa sochařskými formami. Inspirací jsou mu jak přírodní scenérie a jednotlivosti, tak i městská krajina a jednotlivé artefakty současné civilizace. Důležitou roli pro něj hrají osobní zkušenosti a prožitky.Ve svých dílech se často zabývá rozhraním mezi pojmy "realita" a "abstrakce". Zásadní roli hraje také otázka proměnlivosti věcí v průběhu času. Široce se těmito tématy zabýval již v cyklu Zvětrávání(2005), kdy vytvářel klasickými sochařskými postupy včetně modelování z hlíny, formování modelu, odlévání do sádry a následné povrchové úpravy patinou, zdánlivě nalezené, nikdy však reálně existující objekty, které se na první pohled podobaly archeologickým nálezům úlomků kostí, částí lebek a dalších, hůře specifikovatelných pozůstatků zvětrávacích procesů v přírodě.
Jednotlivá dílka byla řemeslně precizně provedená a často pouze informace na popisce diváka ujišťovala, že se jedná o sádrovou sochu a nikoliv nalezený objekt.
Fascinace okamžikem, kdy pozorovatel váhá a viděný artefakt nedovede nikam zařadit ani identifikovat, byla také jedním z hlavních podnětů pro vznik řady prací, které můžeme shrnout souborným označením "Neidentifikovatelné ležící předměty." Autor se problematikou soch, které by splňovaly daná kritéria, zabývá paralelně s jinými pracemi již delší dobu. Dosud se mu podařilo vytvořit pět samostatných prací, které naplňují jeho představy a nebo jsou určitými ověřovacími dělítky na cestě za hledáním dalšího díla. Tvary soch-mystifikací vycházejí ze zážitků, kdy autor potkává ve volné krajině, v příkopech u cest, na březích řek nebo třeba u popelnic: pohozené koberce, igelity, či chuchvalce čehosi, co zdálky přícházejícímu připomíná nějakou konkrétní věc nebo jen provokuje představivost, disharmonicky narušuje vzhled krajiny, uvolňuje nečekané emoce, odpor nebo zaujetí. Než došlo k samotnému vytváření jednotlivých děl, prodělaly zážitky, vzpomínky a inspirace poměrně dlouhý vývoj. Sochař sbíral v krajině podněty, některé z nich fotograficky dokumentoval, k některým se vracel opakovaně, jiné zapomínal. Vytvářel kresebné návrhy možných tvarů, na kterých si ověřoval také jejich pocitové a emoční působení. Zkoumal, jak viděné tvary stimulují podvědomí a fantazii. Kdy se začínají objevovat spíše pozitivní představy a kdy naopak vyvolávají odpor a nutkání odvrátit zrak Jedním z kroků pracovního procesu bylo také umělé vytváření maket přímo v terénu, které si pak autor fotil za účelem dalšího prověření možného tvarování.
Všechny tyto materiály a podklady, které měly odhalit a ověřit určitou společenskou estetiku zkoumaného fenoménu, se pak ve smíšené a koncentrované formě postupně proměňovaly do výsledného tvaru, který vznikal opět klasickou metodou, modelováním a následným zhotovením odlitku sochy. Ale ani v této chvíli nebyla zdaleka dokončena. Jednalo se pouze o část práce na těchto objektech. Pro Bulavu dosud vždy bylo a je důležité také to, z čeho je dílo vytvořeno a v rámci své práce se zabývá také tím, jak se sochařsky projevují konkrétní užité materiály a povrchové úpravy. Dvě z pěti soch proto odlil z betonu. Jednu z nich barevně patinoval. Další dvě jsou z polyesteru, rovněž povrchově upraveny. Pátá socha je ze sádry, na kterou nanesl vrstvu laminátu, který opět barvil. Různé užité materiály a povrchové úpravy umožňují detailněji pracovat se zamýšleným efektem, zajímave jsou také změny vnímání soch před a po odhalení materiálového složení, hmotnosti nebo před a po aplikací barevné úpravy. Jedním z prvků,který může do budoucna ještě výrazně ovlivnit jejich vnímání , budou změny vlivem času a počasí nebo konkrétního umístění v různém prostředí. Jinak budou sochy působit v umělecké galerii a jinak ponechány ve volné přírodě na pospas zarůstání mechem  a travou...
Mohli bychom se ohlédnout za jeho předchůdci a vykonstruovat pomocí některých styčných bodů zvlněnou linii nalezených souvislostí od dadaistů, kteří se programově snažili být nesrozumitelní, přes některá díla organické abstrakce( Henry Moore, Hans Arp nebo třeba Constantin Brancusi rovněž užívali abstrahovaných oblých tvarů odvozených od tvarů v přírodě.), možná bychom neměli opomenout ani práce tzv. nového realisamu, aktuálního v šedestátých letech 20. století(vzpomeňme Césara a jeho kompresované sochy), zmínit se můžeme o konceptuálních tendencích, hyperrealismu, antidesignu...

TOMÁŠ SKALÍK / DŮM UMĚNÍ OPAVA / 2007

 

 

 

Petr Bulava, like many of his peers, based on the traditional sculptural training, which dominated the spatial vision and modeling of sculptural forms during the first year of study  search path expressing his own vision of the world around sculptural forms. The inspiration to him as process and details of scenery and urban landscapes and various artifacts of contemporary civilization. An important role for him to play prožitky.Ve personal experience and his work often deals with the interface between "reality" and "abstraction". A crucial role is also played by the question of variability things over time. Broadly these topics already dealt with in the weathering cycle (2005), which created the classical sculptural processes including clay modeling, shaping a model casting in plaster and subsequent finishing patina, apparently found, but never actually existing objects, which at first glance resemble archaeological finds of fragments of bones, skulls and other parts, less specifiable remains weathering processes in nature.
The pieces were crafted with precision made and often the only information on the label assured the audience that it is a plaster sculpture and object not found.
Fascination with the moment when the observer hesitates and seen artifact he can not quite place not identify, was also one of the main incentives for the emergence of a number of works that can sshrnout the union as "Unidentified objects lying. Issues the author of sculptures that would meet the criteria, engaged in parallel with other works for some time. yet he managed to create five separate works that make his ideas a certain authentication or dividers on the road in search of further work. Shapes sculptures-mystification based on the experiences, the author meets in the open, in trenches at tract on the banks of rivers or even the trash: discarded carpet, plastic, or clumps of something afar incoming reminds some particular thing or just provokes the imagination, discordant disrupts the landscape, releasing unexpected emotion or passion resistance. itself Before the creation of works have been the experiences, memories and inspiration rather long development. Sculptor collected in the landscape ideas, some of them photographically documented, some returned repeatedly forgetting others. A controversial proposals for possible drawing shapes on which you have verified their feeling and emotional functioning. examined, as seen shapes stimulate the imagination and subconscious. When are beginning to appear more positive ideas and when to induce resistance and the urge to look away from one step of the process was also an artificial creation of models in the field, which the author photographed for further examination of the potential shaping.
All of these materials and documents that should detect and verify a social aesthetics of the phenomenon, then mixed in a concentrated form gradually transformed into the final shape, created again by the classical method, modeling and subsequent fabrication of casting sculptures. But even at that moment was far from complete. This was the only part of the work on these objects. The Bulava has always been, and is also important that from which the work is created and in the process also deals with how to express specific sculptural materials used and finishes. Two of the five statues thus casted concrete. One of them patinoval color. The other two are made of polyester, also finished with. The fifth statue is made of plaster, which applied a layer of fiberglass, dyed again. Different uses of materials and finishes allow detail work with the intended effect of interest are the changes in perception statues before and after disclosure of material composition, weight, or before and after applying the paint. One of the elements that the future can still significantly influence their perception will change with time and weather, or a specific location in a different environment. Otherwise, the sculpture work in an art gallery and otherwise left in the wild at the mercy overgrown with moss and grass ...
We could look back on his predecessors and fabricate some points of contact with the wavy line connections found by the Dadaists, who is systematically trying to be incomprehensible, despite some works organic abstraction (Henry Moore, Hans Arp and Constantin Brancusi also be enjoyed abstracted rounded shapes derived from Tavr in nature.), maybe we should not forget the work of the New realisamu, the current in the 20th šedestátých century (think of César and his sculptures compressed), we can mention the conceptual tendencies, hyperrealism, antidesignu ...


TOMÁŠ SKALÍK / HOUSE OF ART OPAVA / 2007

 

Neidentifokovatelné ležící předměty

Čtyřhranná tyč mizí v jakémsi pytlovitém tvaru, kovový povrch kontrastuje s trávou okolo a souvisí spíše s šedými podstavami budovy a karoseriemi aut opodál. Další plastiky připomínají mořské bezlasturnaté mlže nebo sumovky, možná někdy přeťaté neviditelným mečem. Veškerý potenciální život těchto tvorů spočívá v tom být kamenem.

Petr Bulava se již delší dobu zabývá figurativním typem sochy, přičemž hledá takové podoby figury, jež by obsahovaly sebedestruktivní významové složky, nahlodávající samotnou podstatu sochy, její vztah k podstavci a umístění. Jeho figury chtějí neidetifikovatelně ležet, přitom je ale zřejmé, že jde o jakési větší či menší pomníčky ulétlým igelitovým pytlíkům, rozšláplým banánům a rozhlodaným pryžím. To ovšem neznamená nic negativního. Okraje cest a silnic, kolejiště, rumiště, zaváté a zapomenuté kouty či bezděčné skládky a smetiště jsou možná těmi pravými místy svobody a fantazie dnešního světa. Zatímco starší generace pátraly po klíčích od starých a zapomenutých zahrad budoucnosti, dnes tušíme, že zámky jsou z jiné strany, než je ta naše a pak ona poselství letmo zahlédnutých znamení kdekoli mají velký význam.

Zdá se mi, ačkoli jsem nikdy neviděl skutečnou sochu od Petra Bulavy, pouze jejich dokumentaci, že právě onen okamžik cenného zahlédnutí takových poselství je přítomen především v jeho skicách. Lépe řečeno, že není nutné rozlišovat mezi konečnou sochou a její skicou, že velké a malé tu ztrácí význam a tak stejně dobře z velké figury může v trávníku vykukovat jen růžek a mravenčí objekt nám může clonit ve výhledu, je-li ve výši očí.

 

Miloš Šejn / Oponentura bakalářské práce / 2008

 

Se sochařem Petrem Bulavou vystavuje malíř Petr Gruber.

Se už ale tak docela na ty disciplíny nehraje.

Se seznámili skrze výstavu pro OFF/FORMAT.

Se je zájmeno, tedy nikoli jméno označující věc, osobu, jev, ale jeho/její osobní zátiší, které se k danému náznakem vztahuje, odkazuje. Jako když umělec nevypodobní přímo věc samu, ale něco, co k ní vede, nebo ji obtéká, něco, co je na cestě, něco, co samo mlžné dokáže vzdálenou skutečnost zpřesnit. Ostatně ve světě kolem nás nevnímáme věci samotné, ale jen jejich působení, to, co dráždí naše smysly. Věc sama o sobě snad existuje, ale není nám přístupná jinak, než skrze tyto své odlesky, říká se společně s Immanuelem Kantem, a doplňuje, že jestli je svět souborem toho, co mě vydráždí, zajímá mě, jestli vás dráždí totéž?

Petr Gruber nemaluje v plenéru. Zdá se, že základním motivem je mu strom, lesní zákoutí, v nichž se také sám rád potlouká. Ale obraz nevzniká v tu chvíli, vzniká zpětně, v ateliéru, s odstupem dnů, týdnů, nebo i let, kdy malíř reaguje až na to, co se mu vybaví, na co se rozpomene. Staví jej jako svébytnou realitu, kterou není třeba srovnávat s předlohou. Ostatně, s jakou předlohou? Kadlubu mysli? Konkrétní se rozpíjí ve snaze zachytit to podstatné. A někde tady se divákova představa začíná bořit; co je vlastně námětem obrazu, les? Možná. Možná spíš puklina šera, spartakiáda větví, znovuvyvolaná tíseň dětství, ochlazený dech? Jestliže i tak stojí Gruberovy malby výrazně smyslově, coby inspirace pozorováním, jako tavený úžas oka, objekty Petra Bulavy procházejí přímo před vámi procesem odhmotnění a nastupují cestu sakralizace. Je to vlastně jeden křehký pulzující prostorový skicář. Kámen zůstává v jedné chvíli nahodilým tvarem kamene i metaforou křížící cosi z podstaty obecného pojmu s konkrétním příběhem. Rozkrytím materiálové mystifikace a provokace aura neopadá. Jen se intenzivněji připojí představa přechodného „těla věcí“, sarkofágů a stádií vrnících kukel našeho smyslově předmětného světa.

Věci, které nedokážeme zařadit, zpravidla odplynou, vytěsníme je z mysli. Naopak Se přikládá pozornost právě tomu nejasnému, hraničnímu, autoři nás svírají otevřeným prostorem, v němž jsme zvyklí setrvávat jen desetiny vteřiny, neboť pak se obvykle v paměti objeví patřičná škatulka, přestáváme být rozechvělí a na místo specifického přítomného prožitku aplikujeme zkušenost. Výstava Se nás chce v té desetině vteřiny držet co nejdéle. Právě proto se nedozvíme mnoho – je nám vždy nabídnut jen neurčitý průsek, v němž ale můžeme překvapivě pohodlně rozpažit.

Tento romantický průzkumný pohyb – prožitek ostření zraku na objekt, nebo mlžné vzpomínání – je svou otevřeností aktuálnější, autentičtější, a tedy skutečnější, než výsledná ostrost dosažená skrze „zděděné“ pojmenování a zařazení.

Petr Kovář / galerie OFF  Format / Petr Bulava + Petr Gruber / SE / Brno / 2016

 

 

The sculptor Peter Bulava exhibiting painter Peter Gruber.

Already but not quite on the wrong discipline.

They met through the exhibition for OFF / FORMAT.

Is a pronoun, not the name denoting a thing, person, event, but his / her personal retreat that is a given hints which refers. Like the artist nevypodobní right thing itself, but something that leads to it, or bypassing it, something is coming, something in itself a cloud can refine a distant reality. Indeed, in the world around us we perceive things themselves, but only their effects, what irritates our senses. Thing in itself perhaps exists, but we are not accessible except by those of his reflections, he says, together with Immanuel Kant, and adds that if the world is a set of what I will exacerbate, I wonder if you irritate same?

Petr Gruber is not painting in the open air. It seems that the basic motive is his tree, forest nooks, in which he also liked hanging out. But the picture does not arise at the moment, there is back in the studio, with intervals of days, weeks or even years when the painter reacts to what he think of what we remember. Sets it as an independent reality that there is no need to compare with the original. Indeed, with such a model? Crucible mind? Specific smudges in an effort to capture the essential. And somewhere here is the viewer's imagination begins to break down; What is actually the subject of the picture, the forest? Maybe. Maybe the crack dusk Spartakiade branches  crunch childhood, chilled breath? If still stands Gruber's paintings significantly sensually, as an inspiration by observing such fused amazed eye, objects Peter Bulava pass right in front of you dematerialization process and embarking journey sacralisation. It's actually a fragile vibrant surround sketchbook. Stone remains at one time random shaped stone and the metaphor of crossing something of the essence of the concept of a particular story. With analyzing material mystification and provocation aura waning. Just intensely joins the idea of ​​a transitional "body thing", sarcophagi and pupal stages purring our sensory objective world.

Things that we can not classify, usually degassed displace them from the mind. On the contrary, it attaches attention was unclear, borderline, authors us form an open space in which we are accustomed to remain just tenths of a second, because then usually in memory appears appropriate pigeonhole, cease to be anxious and instead of a specific present experience of applied experience. The exhibition wants us in that tenth of a second to hold as long as possible. Just because we learn a lot - we have always offered only vague intersection where we can but surprisingly comfortable .

This romantic exploratory move - experience visual focus on a subject or hazy recollection - is its openness fresher, more authentic, and therefore more real than the resulting sharpness achieved through the "inherited" naming and classification.

Petr Kovar / Gallery OFF  Format / Petr Bulava and Petr Gruber - SE / Brno / 2016